Plošné vyhledání - tři základní postupy

15. ledna 2007 v 19:30 | Radek Šlemar pro ZBK Středočeského kraje |  Odborné články
Pro začátek bych použil citát z jednoho nejmenovaného příspěvku:

"Každý který se zúčastnil nějaké "pátračky"ví, že pes ze předu žere a ze zadu s..e. Každý také ví jakou roli hraje čas. Inteligent by hned povolal vše co má nohy a je schopné reagovat na jednotlivé povely. Těžko je hledat klíček hliníkový (aluminiový) pod lampou, když jsem ho ztratil na poli u lesa. A vo tom to je."

Rád bych se tentokrát zaměřil na aplikaci výše uvedeného citátu v oblasti plošného vyhledání.

Pro plošné vyhledání se dá práce rozdělit na tři základní specifické postupy:
  • Samostatné pátrání psovoda se psem v terénu neurčité velikosti
  • Skupinové pátrání v terénu neurčité velikosti
  • Samostatné pátrání v rámci organizované skupiny
Systém pátrání zpravidla určí velitel zásahu a psovod volí "pouze" postup pátrání v přiděleném prostoru. Nicméně i tak je vždy dobré si uvědomit kdo se hledá. Zda jde o člověka bloudícího, záměrně se skrývajícího, nemocného člověka v nesnázích, či pravděpodobnou oběť trestného činu. Z aktuálních informací o možných důvodech pohřešování osoby a její pravděpodobné fyzické zdatnosti se následně určí priority při pátrání v terénu. Stařenka pohybující se o francouzské holi bude těžko šplhat po kolmé skalní stěně, oběť trestného činu se nebude s batohem procházet po turistické stezce.... Zároveň ale pozor na podcenění! I malé dítě ve věku tří let je schopno urazit v poměrně krátkém čase i trasu dlouhou několik kilometrů. Také zmatený člověk v relativně dobré kondici, který byl spatřen v určitém "čtverci" v průběhu Vašeho pátrání, bloudí dále a prostor jeho možného výskytu se může velmi rychle zvětšovat. Psovod je chápán jako specialista, disponuje efektivním prostředkem pro pátrání. Psovod se svým psem vyhledává, záchranná četa vyprošťuje a transportuje, zdravotník ošetřuje. Zejména v případě pátrání po skupině osob na malé ploše. Není to však možné chápat jako dogma. Pokud jsem sám, asi těžko mě uspokojí, že jsem osobu sice našel "akorát" mi vykrvácela rukou "škublou" o větev. Ale platí to i obráceně. Těžko bych přenesl přes srdce, že jsem sice znamenitě ošetřil zlomeninu, ale o 200 metrů dál zemřel mezitím na podchlazení člověk, který upadl vysílením. Jen měl smůlu …do lesní tůňky horského potůčku. A pozor. Nikdo není neomylný. Ani pes. Vždy, pokud je to reálné a psovod má tu možnost, je více než dobré nechat si od svého kolegy provést ověření nálezu, nebo podezření na nález. Falešné označení může zabrat hodiny času strávené snahou o vyproštění neexistující osoby ze skalní dutiny, podcenění nepřesvědčivého označení psa, zase ohrozit člověka v nouzi.

Samostatné pátrání

Samostatné pátrání je námi nejčastěji procvičovaný postup vyhledávání. Psovodu je od vedoucího pátrací akce přidělena plocha k prohledání. V našich podmínkách nacvičujeme prohledání ploch o velikostech od několika tisíc po desetitisíce m2. V podmínkách států s velkými územními celky (Americký kontinent) se velikost prohledávané plochy pohybuje až v desítkách km2 , a pátrači se pohybují terénem celé dny…

V takových podmínkách psovod sám určuje postup prohledání terénu. Zejména v závislosti na velikosti a členitosti terénu, směru a síle větru, apod. Se zvětšující se plochou se stávají důležitým prvkem síly psa a psovoda. Každý psovod by měl vědět, jak dlouhou dobu je jeho pes schopen intenzivně pracovat a kolik času potřebuje k nezbytné regeneraci. Samozřejmě že s narůstající dobou pátrání se zkracuje doba intenzivního výkonu a naopak prodlužuje doba nutné regenerace. Při pátrání na malých územních celcích jde tedy "jen" o pokud možno optimální rozvržení průchodu terénem vzhledem k místním podmínkám. Při pátrání v rozlehlých plochách je třeba rozvrhnout síly a určit priority při pátrání. Je dobré si uvědomit, že jeden psovod se psem je schopen při správném odhadu rizik, stanovení priorit a za užití technických prostředků rychle a efektivně propátrat i relativně rozlehlé území.

Pátrání ve skupině

Skupinou rozumíme jakýkoliv útvar "záchranářů". Tedy jak skupina psovodů, kombinace pátračů se psovody, či naopak pátrače doplněné psovodem.

Pokud vynechám variantu, kdy skupina psovodů provede rozdělení prohledávaného terénu na jednotlivé úseky - čtverce a prohledává každý samostatně viz výše, dostanu se k pátrání v rojnici, ve smyslu průchodu terénem, který je zpravidla cíleně zadán velitelem zásahu. Cílené zadání, rozumíme směr postupu a velikost, resp. polohopis terénu. I zde je třeba si uvědomit, že časová náročnost takového pátrání může přesáhnout hodiny. Pátrání na zdánlivě krátkém úseku v řádu jednotek kilometrů, bude v obtížném terénu trvat i několik hodin. Psovodi by měli postupovat terénem pokud možno stejnou rychlostí. Mohou prohledávat území široké v řádu stovek metrů, proto je dobré mít na paměti, že psovod na jedné straně prohledává "step" s pouhými dvěma křovinami, a na druhé straně se kolega prodírá skalinami a prohledává dutiny. Zde zejména vystupuje nutnost vzájemné spolupráce a ohleduplnosti ke kolegovi. Také se nemůže zapomínat na to, že psovod se svým čtyřnohým parťákem, který se prodíral místními skalisky a křovím nutně potřebuje odpočinek i když vy po procházce po "stepi" jste právě teď odpočati a můžete pokračovat. A pokud zde zmiňujeme spolupráci, pak jde zejména o vazbu mezi jednotlivými pátrači.Jde o to,aby nedocházelo ke zbytečnému překrývání prohledávaného terénu, nebo v horším případě vynechání neprohledaného terénu.

Při pátrání rojnice dobrovolníků se psovody, či psovodem prochází rojnice terénem a prodírá se vším, co jí stojí v cestě. Počítejte s tím, že z pohledu organizované pochodující rojnice je psovod pouze doplňkem. Rojnice Vám dupe v ideálním případě za zády, pracujete v prostředí pokřiků typu "pravá strana stát… střed zpomalit… levá strana na kraj lesa" apod. Pokud se dokáže psovod odpoutat od této atmosféry "chaosu" měl by si uvědomit, že všechna místa kudy se nechá projít, prodrat, prolézt a překonat, projde rojnice. Pamatujte, že rojnice se nezastaví jen proto, že jste utavili psa po prvních dvaceti minutách pochodu.

Samostatné pátrání v rámci organizované skupiny je asi nejnáročnější situací.

Představte si například území o velikosti 6km2, na kterém se vyskytují skaliska 50m, vodní plochy, štoly, obydlená stavení. Na ploše pracují lezci, potápěči, pátrači, psovodi, speleologové. Psovod se může setkat naprosto se vším. Je víc než nutné znát své možnosti. Pes, který nikdy neviděl slaňovací prostředek, může být po svislém transportu na laně naprosto neschopen práce, pes, který nikdy netrénoval vodní práce těžko zaštěká při vyhledávání na člunu. Je zde nezbytná vlastní soudnost a schopnost objektivně odhadnout a přiznat vlastní schopnosti a možnosti psa. Při spolupráci s ostatními složkami v rámci organizované skupiny najde psovod uplatnění odpovídající schopnostem a možnostem psa. Při správném začlenění do odpovídající pátrací skupiny bude pes vždy oceněn i kdyby na trase pětikilometrového pochodu "jen" prohledal neprostupné křovisko a bude hvězda, pokud prohledá dvacetimetrovou trubní propust. Pokud však psovod překročí hranice možností svého psa, musí počítat přinejmenším s kritikou. Nemluvě o tom, že není nic horšího, než záchranář, kterého je třeba zachraňovat.

Prosím všechny - berte následující text pouze jako mé postřehy a osobní zkušenosti ze cvičení a praktických zásahů a něco málo z knih vyčtených poznatků. V žádném případě si tento článek neklade za cíl stát se návodem, či příručkou, nebrání se však být podnětem pro diskuzi. Dále prosím, aby případná reprodukce článku, nebo myšlenek byla provedena jen jako celek. Vzhledem ke skutečnosti, že můj způsob vyjádření myšlenky je leckdy poněkud květnatý, a ani o lehkou nadsázku nebývá nouze, může být věta, nebo odstavec vytržený z kontextu zavádějící.
Radek Šlemar - RadekSlemar@tiscali.cz pro www ZBK Středočeského kraje.

Zveřejněno se souhlasem autora, děkujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama